středa 4. června 2014

Klára Janečková: Křest knihy Deník Gréty Kaiserové v Kroměříži + ROZHOVOR


V kroměřížské knihovně se konal 2.června křest nové, v pořadí deváté knihy Kláry Janečkové s názvem Deník Gréty Kaiserové. I když venku bylo pod mrakem, nálada v knihovně byla úžasná. Za stolem seděla usměvavá mladá spisovatelka Klára, místnost byla zaplněná jejími věrnými čtenáři. Nejprve nám autorka  představila všechny své knihy a přidala historky jak začínala, jaké měla a má zkušenosti s nakladatelstvími. 


Křtu knihy se ujala místní knihovnice a čím se křtilo? To napadlo každého z nás, většinou se křtí šampaňským, slivovicí. Ale nyní obyčejnou vodou z kohoutku:) Což jsem jako milovnice knih uvítala. Obal knihy to zvládl bez újmy:) 

Od Kláry Janečkové jsem poprvé četla Ďábelskou tvář a tato historická kniha mě očarovala. Do té doby jsem měla předsudky okolo psaní českých spisovatelů a četla hlavně ty zahraniční autory. Jako další přišla na řadu Prokletý původ v novém vydání a byla jsem tak nadšená, že jsem se rozhodla přečíst všechny knihy Kláry Janečkové. Když jsem se dozvěděla, že má vyjít nová kniha s názvem Deník Gréty Kaiserové neváhala jsem a pořídila si ji. 


Jak to na autogramiádách bývá, došlo i k podpisům a i já měla nachystané dvě knížky. Všichni se postavili do řady a jaké bylo překvapení, když ke stolu přišla paní se všemi devíti knížkami a všechny chtěla podepsat:) Bylo to tak milé:) 

Dokonce došlo i na focení a já také nemohla odolat. 



Setkání to bylo velice příjemné a budu na paní Kláru vzpomínat hodně dlouho. Dokonce souhlasila, že mi poskytne rozhovor, kde se dozvíte mnoho zajímavého. 

Mezi fanoušky byla dokonce i blogerka Martina z Knihu prosím!, která v knihovně vypomáhá. Jsem ráda, že jsem ji poznala a moc Ti Marti děkuji za skvělý pokec:)

Křest se konal před časem i v Praze, o něm si můžete přečíst tady.


ROZHOVOR

Nedávno vyšla Vaše nová kniha Deník Gréty Kaiserové. Která z postav je Vám nejsympatičtější? 

Je to rozhodně Gréta. Silná osoba, oběť své rodiny i mužů, oběť své lásky.

Povězte nám prosím, kde jste čerpala inspiraci? Navštívila jste někdy Turecko?

Ano, Turecko mám velmi ráda a jezdím do něj od roku 1994. Minulý rok jsem do Turecka doslova utekla, před prací a osobními potížemi, potkala jsem jednu úžasnou ženu, která mne vzala na citrusovou plantáž, kam se provdala, zde vznikl námět na novou knihu. Kniha se v Turecku odehrává jen z 1/3. Jinak jsem čerpala inspiraci z vlastního života i ze života jiných. 

Zajímalo by mě, když křtíte knihu - je to šampaňským? Nebo i něčím kurióznějším?:)

Každý kraj - jiný mrav:-). V Praze křtíme slivovicí, je to pro ně exotické:-), zde zase křtíme šampaňským či vínem (třeba na jihu Moravy), v Kroměříži jsme prvně křtili vodou z vodovodu:-). Křtili jsme i písní či slovem. Je to různé, ale vždy velmi hezké.

Která z vašich devíti knih Vám nejvíc přirostla k srdci a proč? 

Má první kniha, Ďábelská tvář, kniha, kterou jsem věnovala mé babičce, která brzy zemřela. Byla to má prvotina, krásné dílo. Hlavní hrdinku mám moc v srdíčku, byla to bojovnice. A když je mi v životě těžko, tak si říkám, jak by to asi Isabela(hlavní hrdinka) vyřešila. Postavy, které vytvoříte, s vámi žiji navždy. Jsou vaší součástí a provázejí vás celým životem. Autor není nikdy sám, má své hrdiny. Což je dobře:-).

Jaké období máte z historie nejraději? Vaše oblíbená postava z tohoto století? 

Mám ráda 16. století. Oblíbená postava je Anna Boleynová a její dcera Alžběta Tudorovna. 16. století bylo stoletím velkých žen, které to neměly snadné a přesto vládly a dostaly se nad muže, kterým patřil svět.

Máte malou dceru, vedete ji ke čtení? Jaká je její nejoblíbenější pohádka?

Ano, čteme si, Milly či Miládka (dcera se jmenuje po mé babičce) měla dříve ráda pohádky od Disneyho. Nyní jsou to spíše časopisy pro děti a krátké povídky či příběhy. Nejraději má Kráska a zvíře.

Nyní pracujete jako dětská psycholožka, dokážete emoce ze sezení nechat v práci? Nebo vás pronásledují až domů?

Nedokážu. Nehodnotím, zda je to dobře či není. Ale nedokážu. Pracuji s dětmi, lidskými bytostmi, které trpí a trápí se. Nosím si práci i domů. Někdy mi děti volají i v noci, když jim někdo ubližuje, sebepoškozují se, myslí na sebevraždu apod. Vždy reaguji. Odměnou je mi pak jejich úsměv.

V románu Prokletý původ se zmiňujete o Ischii. Čím Vás očarovalo zrovna toto místo?

Nádherný ostrov. A jakmile jsem před mnoha lety spatřila Aragonský hrad, který zde stojí, uchvátil mne. Byla jsem v něm skoro každý den a nasávala atmosféru, kterou jsem poté dala do knihy.

Zdroj Wikipedia: Aragonský hrad Ischia

Čtete čtenářské recenze na Vaše knihy? Přinášejí vám něco? 

Ano. Kritika mi pomáhá růst a je to názor, pohled, vhled.

Na křtech knih, různých akcích se vás určitě ptají na spoustu věcí. Ale asi se ptají víceméně na to stejné. Vzpomenete si na otázku, která Vás mile překvapila?

Byla to otázka od chlapce (10 let) ze Zlína, když jsem zde měla autogramiádu. Vzal si mezi dospělými mikrofon a zeptal se, jaká kniha se mi psala nejhůře. To mne mile překvapilo. Jsou totiž i knihy, ke kterým se váže nějaké bolestné období a píší se hůře či vznikají v těžkých časech a pomáhají autorovi tyto časy překonat. Odpověděla jsem, že Deník Gréty Kaiserové.

Když dopíšete novou knihu, kdo ji jako první čte? Je to někdo z rodiny?

Když dopíši knihu, tak ji jako první čte má maminka. Potřebuji-li přesný pohled na knihu a objektivní zpětnou vazbu, pak knihu také jedna má známá novinářka a můj kolega v práci, pan učitel.

Napadá Vás otázka, na kterou by jste ráda odpověděla?

Asi na otázku, jak sama osobně pohlížím na psaní.... Beru ho jako dar, kterého se mi dostává, ale který mám těžce vykoupen těžkým osobním životem. Asi, abych měla o čem psát:-).

Moc děkuji za rozhovor a za Váš čas.



Žádné komentáře:

Okomentovat