Ricarda Jordanová: Dědictví Lauensteinů

Stav a zajištění ženy a jejích pozdějších dětí bylo důležitější než láska. Tak zdůvodňovali otcové své rozhodnutí při výběru partnera pro svou dceru. Ve 12. století nebylo nic divného na tom, když patnáctileté děvče muselo čekat na teprve osmiletého chlapce. Nebo naopak, když se mělo děvče provdat za velmi starého muže.

Čtrnáctiletý Dietrich je od malička často nemocný. Jeho okolí ho vnímá sice jako chytré a laskavé dítě, ale v boji by jistě neobstál. Umře mu otec a on má ze dne na den vládnout na Lauensteinu. Dětství šlo stranou a on musel učinit opatření před jeho nepřáteli, kteří se chtěli Lauensteinu zmocnit. Proto vyslal svého důvěrníka Salomona, aby mu co nejdřív sehnal manželku, s kterou musel co nejdříve zplodit dědice pro zachování moci.

Dietrichovou manželkou se má stát krásná Gerlin, která na přání otce se sňatkem souhlasí. Nadšená není, to je jasné. Také to svému otci řekne, vždyť je to ještě dítě!

„Dítě ne, Gerlin, ale... no... chlapec. Dietrich z Lauensteinu už má třináct jar, brzy mu bude čtrnáct. Zakrátko... už brzy... bude slavit své povýšení do rytířského stavu."
Gerlin vytrhla svou ruku z té otcovy. „Čtrnáct? Takový kluk? To mi přece nemůžete udělat, otče! Je mi čtyřiadvacet! Nemůžete mě provdat za dítě!"

Než ke svatbě dojde, musí být Dietrich pasován na rytíře - jinak se nesmí oženit. Jeho největší nepřítel Roland této situace využívá a vyzve ho na souboj, kde ho chce zavraždit. Má Dietrich vůbec šanci? Roland je silný a zkušený rytíř, který na rytířské chování nedbá. Gerlin tráví na hradě čas a setkává se tu s pohledným Florísem. Zamilují se do sebe, i když nesmí. Večer před pasováním se tajně setkají...

„Polibte mě alespoň jednou jedinkrát, dříve než..." Nevěděla, jak tu větu zakončit. Ale bylo jí jasné, že zítra něco skončí a něco nového začne. Florís se dál neptal. Přitáhl Gerlin k sobě a jeho rty slynuly s jejími. Možná ji tím polibkem posílal do manželství s Dietrichem, možná jím ona jeho posílala na smrt - Florís de Trillon rozhodně nebude nečinně přihlížet, pokud Roland Dietricha zabije a sebere mu léno. Dříve než k tomu dojde, vyzve ho Florís na souboj. A nikdo neví, co bude dál.

Příběh je plný všemožných zvratů, a proto jsem netušila jak kniha dopadne. Mám ráda historické příběhy, zaujal mě zde těžký život žen a židů ve 12. století. Židy z měst vypalovali, veřejně je lynčovali. Ano, vždy to tak strašně nedopadlo - záleželo na daném městě, jak je budou tolerovat. Někde jim vyhradili určitou část území a tam museli žít. Doporučuji věnovat pozornost i doslovu. Autorka popsala, co ji inspirovalo k napsání příběhu a jak moc se držela skutečných událostí. Díky této knize jsem se dozvěděla o historii, politice, ale hlavně i o mé oblíbené historické postavě - Eleonoře Akvitánské.

Tentokrát se mi píše recenze velice těžko. Není to o tom, že by se mi kniha nelíbila, právě naopak. Jsem nadšená, ale je tady tolik děje a mám to napsat stručně? Mám pocit, že kdybych vám napsala o trochu víc - odhalím to krásné a napínavé, musíte si to přečíst sami! Psát, že se to četlo jedním dechem je asi klišé, ale jinak se to nedá napsat. Ricarda Jordanová napsala ve své domovině více knih, u nás se zatím vydaly dvě knihy Ranhojička a Dědictví Lauensteinu. Doufám, že česká nakladatelství vydají i další její knihy a že to bude co nejdřív.