Amanda a Dawson se do sebe zamilovali na střední škole a byla to jejich první láska - na kterou se nikdy nezapomíná. Rodiče a kamarádi tomuto vztahu nepřáli, zakazovali jim se vídat a to je ještě víc stmelilo k sobě. Těžko najdete pár, který by byl odlišnější. Amanda je oblíbená ve škole a má před sebou velkou budoucnost. Dawson je z chudé násilnické rodiny, kterou zná celé město a všichni se jich bojí.
Rodiče Amandě dají na vybranou, buď půjde na vysokou a rozejde se s Dawsonem, nebo ji přestanou finančně podporovat. Amanda s ním chce utéct, nemůže se vzdát své lásky. Dawson ji miluje víc než sebe a tak se s ní rozchází. Netuší, co tímto rozchodem způsobí a jak ovlivní celý jejich život.
Každý žije svým životem, ale stejně na sebe nedokážou zapomenout. Dawson pracuje na ropné plošině a žije sám, vlastně se dá říct, že žije jen díky vzpomínkám na minulost. Amanda je vdaná a má tři děti, ale stejně není šťastná. Má problémy s manželem, který pije i po 10 letech, kdy jim umřela dcera.
Do rodného městečka je vrátí smutná událost, zemřel jim Tuck. Člověk, který pro ně v mládí moc znamenal a moc jim pomohl. Oba jsou ze setkání hodně nervózní, vždyť se neviděli 25 let!
"Amando?" promluvil nakonec on a vydal se k ní. Údiv v jeho hlase jí naznačil, že je to skutečně on. Je tady, pomyslela si, je to opravdu on, a jak se zmenšovala vzdálenost mezi nimi, cítila, že pomalu mizejí i všechny ty roky, třebaže se to zdá nemožné. Když k ní konečně došel, rozevřel náruč a ona do ní vklouzla stejně přirozeně jako tehdy před dávnou dobou. Přitiskl ji k sobě a objímal ji, jako se objímají milenci, jimiž kdysi byli, ona se k němu tiskla a najednou měla pocit, že jí je zase osmnáct.
Stráví spolu jeden víkend, který jim otevře oči a přiznají si, že se neměli nikdy rozcházet. Pořád se milují, jako kdyby se viděli včera. Co by se stalo, kdyby se nikdy nerozešli? Minulost už nedokážou změnit, ale mají šanci dát se ještě dohromady?
Nejvíc jsem prožívala příběh Dawsona, všechny problémy v životě měl jen díky své rodině. Nikdy mu nedali pokoj a i když se od nich odstěhoval, stejně mu dělali potíže. Myslím, že svůj život promarnil. Přece nemůžu 25 let jen vzpomínat na první lásku, dávno měl jít dál a založit si vlastní rodinu. Bylo mi ho líto.
Kromě jejich příběhu se zde řeší vztah mezi matkou a dcerou, i alkoholismus. Donutilo mě to se zamyslet nad pár věcmi v mém životě a vidím, že není vše jen černé a bílé. Děj byl trochu předvídatelný, ale konec jsem zrovna takový nečekala, a to je moc dobře. To nejlepší z nás je moje první kniha od Nicholase Sparkse a jsem ráda, že jsem na ni narazila.
Žádné komentáře:
Okomentovat